Jdi na obsah Jdi na menu
 


Možná jednou...

17. 5. 2009

 

Unesli Rin!“ Vykřikl Obito. „Musíme ji zachránit!“

Ne!!!“Zarazil jsem ho v půli kroku. Nevěřícně se na mě otočil.

Co?“

Slyšel jsi.“ I mně samotného překvapilo, jak to znělo chladně.

Ale co Rin?“ Podíval se na mě.

Je to jen jedna z nutných obětí.“

To nemyslíš vážně.“ Křikl na mě.

Myslím, musíme dodržovat pravidla.“

Tebe vůbec nezajímá, že ti unesli týmovou partnerku.“ Kdyby tak věděl, že pokud by unesli jeho, nic by mě nezastavilo na cestě za jeho záchranou.

Zajímá, ale mise je naše priorita. Ti kdo nedodržují pravidla jdou odpad.“ Zopakoval jsem mu větu, kterou jsem si vštěpoval do mysli už od mala.

Možná, ale ti kdo nemyslí na své přátele jsou ještě větší svinstvo! Vždyť ona tě miluje, sakra!“ V jeho očích se mihl krátký záblesk bolesti.

Jestli ty ne, tak já ji půjdu zachránit!“ S tím se otočil a byl pryč.

Ne, počkej...“ Křikl jsem do prázdna. „Sakra.“ Vyběhl jsem tím směrem. V hlavě mi běžela jediná věc: Musím ho najít. Jestli se mu něco stane, nikdy si to neodpustím.

Už byl blízko, cítil jsem to. Doběhl jsem akorát včas, abych schytal ránu určenou němu. Ucítil jsem ostrou bolest a pak se mé levé oko zalilo krví. Pochopil jsem, že už nikdy nebude schopno vidět, ale nevadilo mi to, protože jsem ho zachránil. Bolest z oka mě na chvíli oslepila.

Když jsem byl opět schopný vnímat, vrážel Obito ninjovi kunai do srdce.

Něco na něm bylo jinak, měl aktivované sharingany. Poprvé. Na chvíli jsem si mohl namlouvat, že je má jen, aby mě ochránil v mé slabé chvilce.

Pak jsem se vzpamatoval.

Není ti nic?“ Zeptal jsem se.

Neměl bych se spíš ptát já?“ Zašklebil se a ukázal na mé oko, nebo spíš na to, co z něj zbylo.

To bude dobrý.“ Mávl jsem rukou. „Jen si to ošetřím.“

 

Pak, když jsem s obvázanou hlavou rozvazoval Rin, všiml jsem si jejího pohledu. Div, že místo očí neměla srdíčka.

Děkuju, že jsi se mě vydal zachránit.“ Řekla s úsměvem.

Kdyby bylo po mém, tak tu zkejsneš. To Obito.“ Prohlásil jsem a s jistým zadostiučiněním jsem sledoval její oči plné neštěstí.

Ninjové se ovšem jen tak vzdát nehodlali a zaútočili.

Tak tak jsem se stíhal bránit. Na Rin nebo Obita jsem neměl čas. Zbavil jsem se svých protivníků, i když jsem věděl, že přijdou další. Uslyšel jsem táhlý výkřik. Otočil jsem se a uviděl stát Rin, jak s doširoka otevřenýma očima kouká na kameny, které na ni padaly.

Rozeběhl jsem se tam, ovšem někdo mě předběhl.

Obito se k ní vrhl a odstrčil ji, ovšem sám kamenům z cesty uhnout nedokázal.

Němě jsem vykřikl. To ne. Pomyslel jsem si a doběhl k němu.

Obito!“ Zapřel jsem se do kamene, který z poloviny zakrýval jeho tělo.

To je k ničemu..“ Zachrčel Obito a já se k němu sklonil.

Ty nesmíš umřít, nemůžeš umřít...“ Šeptal jsem stále dokola. „Rin, musíš ho uzdravit!“ Křikl jsem nesmyslný příkaz.

Je pozdě. Půlku těla mám na padrť.“ Řekl potichu. Rukou mi naznačil, abych se k němu sehnul.

Musím ti něco říct. Miluju tě.“ Zašeptal. Vytřeštil jsem oči. Miloval mě a já si toho nevšiml.

Já tebe taky.“ Odpověděl jsem a zlehka ho políbil.

Na jeho tváře dopadlo několik horkých a slaných kapek.

Ninjové nepláčou.“ připomněl mi moji vlastní výtku.

Něco mi spadlo do oka.“ Zopakoval jsem jeho výmluvu. Pousmál se a promluvil hlasitěji.

Ještě jsem ti nedal dárek k povýšení na jounina.“

To nevadí.“ Skočil jsem mu do řeči.

Dám ti svoje oko se sharinganem. Rin to pomocí svého lékařského jutsu zvládne.“ Otočil se na ni s nadějí. Kývla.

To nejde.“

Musíš to přijmout, pomůže vám to, porazit je.“

Ale...“ Začal jsem.

Kvůli mně to přijmi.“ Pousmál se na mě.

Miluju tě.“ Řekl jsem.

Já tebe taky. Rychle Rin.“ Pobídl ji. Naposled jsem ho políbil a pak jsem zavřel oči, abych Rininu práci nemusel sledovat.

 

Když dorazili další nepřátelé, byl jsem na ně připraven a pomocí sharinganu a chidori jsem je snadno porazil. Nebyl jsem vůbec zraněn. Ale v mém srdci byla hluboká rána.

Pak jsem klesl na kolena vedle jeho těla. Už nedýchal.

Proč?“ Zašeptal jsem. Proč mi tě vzali teď?

Mé oči se podruhé toho dne zalily slzami.

Můj pohled padl na Obitovy brýle ležící opodál. Vzal jsem je do ruky, rozhodnutý nechat si je.

Najednou jsem na rameni ucítil ruku a náš sensei, který právě přišel si mě přitáhl do náruče. Jindy bych se bránil, ale pro tentokrát jsem se nechal. Jestli byl Minato-sensei překvapený, nedal to najevo, jen mi nabízel tichou podporu.

Když jsem se dostatečně uklidnil, odtáhl jsem se a vstal.

Teď půjdeme domů Minato-sensei?“ Zeptala se Rin.

Ano, odcházíme. Mimochodem Kakashi, co to máš s okem?“ Ukázal na sharingan v mém levém oku a jizvu táhnoucí se přes můj obličej.

Nic.“ Odsekl jsem a stáhl si čelenku přes sharingan. Uslyšel jsem ránu, to kameny zasypaly i zbytek Obitova těla.

A končím s tímhle týmem.“ oznámil jsem pevně, přičemž jsem v ruce sevřel Obitovy brýle.

Jejich šokovaného zalapání po dechu jsem si nevšiml, vyrazil jsem domů a bylo mi fuk, jestli jdou za mnou.

 

O den později se konal pohřeb, ovšem bez těla. Bílý náhrobek hrdě hlásal:

Uchiha Obito

zemřel při záchraně svých přátel

I na pomníku padlých bylo doplněno nové jméno.

 

+++

Stojím před pomníkem padlých.

Minato-sensei, mohl byste na mě být hrdý. Mám tým, který při sobě drží už dva roky.“ Znovu si v mysli připomínám jejich jména: Haruno Sakura, Uchiha Sasuke...Uzumaki Naruto.

Aniž by to Sasuke s Narutem tušili, tvoří dohromady kopii Obita. Sasukeho barva vlasů a očí, sharingany, k tomu Narutův temperament a srdce.

Ač Naruto není Uchiha, mám toho blonďáka radši.

Musím se od něj ovšem držet dál, je mu jen čtrnáct. I tak si hyperaktivní Uzumaki našel cestu do mého srdce, aniž by to tušil.

Nemohu zapomenout na Obita, ale... Pohladím pomník.

Obito, možná, že někdy Naruto dokáže zacelit ránu v mém srdci...možná jednou...“

Obrazek

Jak na vás povídka působila? ráda bych znala váš názor a prosím o komentáře.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

T_T

(Gaara z púšte, 30. 6. 2009 20:08)

to...to...to bolo tak pekné T_T ,chudák Obito T_T ,a ten obrázok...no nádhera T_T

tak..

(I_LOVE_KAKASHI , 28. 6. 2009 16:48)

to bylo tak smutný :( musela jsem se držet abych se nerozbrečela T_- jinak super povídka :)
pac a pusu
fanynka tercik a páru KakaNaru :D

Kawaii=)!!!

(Majka, 19. 5. 2009 16:01)

Naprosto kawaii, Mono-chan!!! Chtěla si vědět, jakto na nás zapůsobilo, tak teď tovíš!! naprosto úúžááXD. Skoro sem vypotřebovala kapesníky!! Naprosto kawaii!!! * vražedný jashinovský kouk č. 221 na každéh, kdo simyslí něco jiného* XD

užasný!!!!

(Riuu, 18. 5. 2009 23:05)

Tak tohle mě totálně zaskočilo!!I když to skončilo smutně já se musela usmívat!!a NEvIWM PROČ!!!!Máma se až divila proč se do toho mobilu tak směju.A já na to-já se nesměju.A potom se na sebe podívám a fakt!Já se celou dobu smála,jak mě to chytilo za srdce!!To by chtělo pokráčko páč já se obyčejně nesměju:)

slashforever.blog.cz

(Kynara Nara, 18. 5. 2009 18:33)

to bylo totálně roztomilý! A ten konec, prostě kawai! Nádhera, nemám slov... :)

kašlu na nadpis xDD

(DMClady, 18. 5. 2009 17:50)

T__T to bylo tak...tak krásný *rozbrečí se*

Bezvadné!

(ajajaj, 18. 5. 2009 15:13)

Kakashi ty starý kozle XD!!!! Moc smutňoučký jojojo a ten pairing KakaObi to je vážně něco ~<3, ale od Naruta ať se drží dál :D!!!!!!!!

jůůůůůůůůůů

(Tracy, 18. 5. 2009 0:27)

super ale chci pokračovaní moc se mi to líbilo tak prosím prosím napši k tomu jak to bude dál :)

...

(terkic, 17. 5. 2009 22:07)

souhlasím s ostatními, hlavně s tess:) bylo to super:)

...

(tess, 17. 5. 2009 21:30)

no teď bx to jenom chtělo další kapitolku jak naruto zaceluje, ne? ;-D

***

(Ten_Ten, 17. 5. 2009 20:50)

Jo jo jo, moc sae mi to líbilo. Já vlastně ani nevim čím, ale... tak nějak se mi to líbilo.

www.may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová, 17. 5. 2009 20:31)

Ahojky Mono-chan,
určitě souhlasím s Klapčou. Jednorázovka (?) se mi líbila hodně, pokud by jsi někdy přemýšlela o pokračování, rozhodně ti nebudu bránit;-)

Pěkná!

(Klapča, 17. 5. 2009 20:23)

Je pěkná! Sice mě nerozbrečela...-.- Ale pěká! A držím kakashimu palce, ať mu to s Narutem vijde :)