Nový začátek
„Naruto, vylez!“ Vytrhl ho z letargie Sakuřin hlas.
Neodpověděl. Třeba odejde. Pomyslel si.
Neodešla, uslyšel klapnutí dveří a najednou před ním stála ona růžovovlasá dívka.
„Co je Sakuro?“ Otázal se, i když moc dobře věděl, proč přišla. Ono hrát si na pitomce byla jeho specialita. Sakura už ho však měla plný zuby.
„Okamžitě vylez z tý postele, obleč se a ať už jsi venku!!!!!!“ Zařvala na něj, až se roztřásly okenice. „Pojď, budeme připravovat oslavu na Silvestr.“ Řekla smířlivěji.
„Je to nutný?“ Udělal na ni psí oči Naruto.
„Je, všem se po Sasukem stýská, ale ty jsi už měsíc nevylezl z pokoje. Já to nechápu, pořád jste se hádali a teď se tady sypeš.“
„Tomu nemůžeš rozumět.“ Povzdychl si Naruto. „Opravdu musím???“ Zajímal se.
„Jo, musíš. A už o tom nehodlám debatovat! Teď se oblíkej, ostatní čekaj.“
Sotva na sebe oblékl svoji obvyklou kombinézu plus čepici a šálu, už ho Sakura táhla ven.
„Ahoj Naruto“ Ozvalo se mnohohlasně. Venku stáli Hinata, Kiba , Shikamaru, Ino, Chouji , Lee, Neji a Ten Ten.
„Ahoj“ Hlesl Naruto.
Shikamaru hned začal organizovat: „Lee a Sakura zařídí balonky, Neji a Ten Ten ozdobí stůl, Ino a Chouji donesou jídlo, Hinata a Kiba připraví konfety a já s Narutem se postaráme o rachejtle. Pochopili?“ Všichni kývli a rozešli se za svými úkoly.
„Naruto,“ Začal Shikamaru.
„Hm?“
„Jsi v pořádku? Víš po Sasukeho odchodu ji neopustil byt, začali jsme si dělat starosti.“
„No, víš my se Sasukem jsme nebyli jen kamarádi. “Řekl Naruto a dal si ruku přes pusu, Sasuke nechtěl, aby o nich kdokoli věděl a on si to v klidu vykládá Shikamarovi.
„Takže ty a Sasuke jste….promiň, byli jste milenci?“
„No, milenci“ Zasekl se Naruto. „Bylo jen pár polibků a pohlazení. Když jsem se ho zeptal, co ke mně cítí, odpověděl mi, že se mu líbím. Jednou jsem mu řekl, že ho miluju a on odpověděl: ‚Hm, to je hezký‘. Druhej den byl pryč a na stolku mi nechal vzkaz: Nemiluju tě, ale dostal jsem, co jsem chtěl.“
„Ach bože, to je problematické.“ Zahučel Shikamaru.
„Naruto ty šmejde, co to kecáš? Sasuke nebyl GAY!!!!!“ Vyřítila se proti němu Sakura.
„Jak dlouho posloucháte?“ Zeptal se Shikamaru. „Od začátku“ Odpověděl Lee, který se vynořil z keře za Sakurou.
„To je tvoje smrt Naruto!“ Vřískla Sakura a Lee se postavil vedle ní.
„Naruto zdrhej!“ Přikázal Shikamaru.
A Naruto zdrhal, utíkal už několik hodin. Čepici i šálu už dávno ztratil, byl promrzlý a docházely mu síly.
Najednou kobrtl, spadl dolů a už se nezvedl. Chtěl jen ležet a spát…. Už usínal, když ucítil, jak ho někdo zvedá. Nevěděl kdo, ale sálalo z něho příjemné teplo. Naruto se zachumlal do jeho pláště a spal.
Probudil se v měkké posteli a na sobě měl pyžamo, trochu větší, ale příjemné. Kde to jsem? Blesklo mu hlavou.
Vtom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil černovlasý mladík. Sasuke? Napadlo ho. Ne Itachi! Uvědomil si.
Vyděšeně se přitiskl ke stěně a sledoval, jak se k němu Itachi blíží.
„Co po mě chceš?“ Zeptal se a doufal, že to neznělo vyděšeně.
„Nic“ Odpověděl Itachi a pousmál se. Pousmál?!
„Chceš Kyuubiho, že jo?“
„Ne liško.“ Zavrtěl hlavou Itachi.
„Nekecej!“ Utrhl se na něj Naruto. „Kde máš toho rybího chlápka?“
„Pryč.“ Odvětil Itachi, pořád s tím zvláštním úsměvem. To už bylo na Naruta moc.
„Proč se furt tak usmíváš?“ Zaječel hystericky.
„Pozoruju tě už dlouho liško. Odešel jsem z Akatsuki, abych tě mohl pozorovat. Proto vím, že ač se snažíš, co můžeš, abys chránil vesnici, tak ses nikdy nedočkal vděku, že skoro nikdo neví, kdy máš narozeniny, že jsi skoro pořád sám, že máš rád ramen a Iruku, který ti ho kupuje. Také vím, jak s tebou Sasuke vymetal, i to, že když odešel, tak jsi měsíc nevylezl z pokoje. Taky vím, že jsi málem umřel, když jsi utíkal před tou růžovou přísavkou. Dalo mi dost práce držet s tebou tempo, abych tě mohl zachránit.“ Během svého monologu se neustále přibližoval, aniž si toho Naruto všiml, takže poslední slova mu šeptal do ucha.
Narutovi naskočila husí kůže.
„Ale proč, proč to děláš? Co po mě chceš, když ne Kyuubiho?“ Zakňoural Naruto.
„Jsou na tobě zajímavější věci než démon lištičko.“
Naruto zrudl, ale nedalo mu to, aby se nezeptal: „Například?“
„Například.“ Začal Itachi, přitiskl se k Narutovi a políbil ho.
Naruto byl zprvu tak šokovaný, že se ani nebránil, ale pak Itachiho odstrčil.
„Co to děláš?“ Zeptal se naštvaně, ale Itachi na něm poznal jeho vzrušení.
„Chtěl jsi vědět co například je na tobě zajímavé.“ Odpověděl Itachi klidně, jako by se bavili o počasí.
Klid mu však dlouho nevydržel, přisedl si k Narutovi ze zadu, přejížděl mu rty jemně po krku a šeptal mu: „Jsi překrásný Naruto. Nech mně tě chránit a milovat, tak jak by to Sasuke nikdy neudělal.“
Naruto se zachvěl, Itachi si natočil Narutovu hlavu k sobě a znovu ho políbil.
Tentokrát se Naruto po chvíli přidal, polibek nabýval na intenzitě a vášnivosti. Když se od sebe odtrhli, oba lapali po dechu a měli opuchlé rty. Jejich vzrušení bylo nyní jasně patrné.
Naruto nevěděl, co dělat, na jednu stranu věděl, že je Itachi vrah a chtěl utéct, ale taky tu byla ta něžnost a jeho vlastní vzrušení. Věděl, že zaprodává duši ďáblu, ale rozhodl se zůstat. Tentokrát to byl Naruto, kdo přerušil mezeru mezi nimi a políbil Itachiho.
Itachiho změna Narutova chování příjemně překvapila, nic však nenamítal a zapojil se do polibku. Itachimu brzy začal být polibek málo a zajel Narutovi pod triko, kde ho začal hladit. Spíš cítil, než slyšel, jak mu Naruto sténá do úst. Přerušil polibek a jemně jazykem laskal Narutovo ucho. Narutovi se přes rty prodral sten. Itachimu se ten zvuk líbil a byl si jistý, že by udělal cokoli, aby ho uslyšel znovu. Stáhnul Narutovi vršek pyžama a přesunul se i s ústy na právě odhalený hrudník. Líbal Naruta na hrudi i bříšku a mámil tak z Naruta ony rozkošné steny.
Pomalu mu sundal i spodek pyžama, pak se odtáhl a chvíli se kochal. Naruto byl dokonalý. Jeho zlaté vlasy trčely různými směry, blankytné oči měl zastřené touhou, ve tváři růměnec. Pokožka se zlatavým nádechem a hruď se mu divoce zdvihala. Byl čistý, neposkvrněný, nevinný.
Zatím. Pomyslel si s úšklebkem. Znovu si k němu přilehl a žádostivě se mu přisál na rty, Naruto mu stejně žádostivě odpovídal. Z ničeho nic se Naruto odtáhl. Itachi se po něm tázavě podíval, Naruto ho poctil „nevinným„ pohledem.
„Jsi oblečenej, to se musí napravit.“ Oznámil se šelmovským úsměvem. Itachi se nechal povalit a vysvléknout Narutovými nedočkavými prsty. Naruto zavrčel, protože to nešlo dost rychle. Když byly přebytečné svršky pryč, Itachi si k sobě modroočka přitáhl a oba zasténali při pocitu kůže na kůži.
Naruto si užíval péči a laskání od muže, kterého začínal milovat. Když jejich těla splynula v jedno, vykřikl Itachiho jméno.
„Miluju tě.“ Zašeptal, když se schoulil do Itachiho náruče.
„Já vím, já vím…“ Naruto zazíval a usnul v náruči muže, který zabil rodinu toho, o kom si Naruto myslel, že ho miluje.
Itachi přes ně přehodil deku a když myslel, že Naruto spí, vydechl do tmy: „Miluji tě Naruto, miluji tě lištičko.“
Naruto se jen pousmál a dál předstíral, že spí……..
Komentáře
Přehled komentářů
ajajáááj to som nevedel že tak pekne píšeš Mono-chan :-D,pekná poviedka...hned idem na dalšiu :-D
:) :)
(xxx.Paja.xxx, 24. 1. 2009 20:26)Hezká povídka, ae něco podobnýho sem už četla, teda aspoň ten začátek byl stejný ae jednalo se tam o něco jinýho, tak že buď si to od někoho šlohla a upravila bo naopak...
^_^
(Sax..., 9. 12. 2008 20:40)
Pěkný příběh, jen bys to neměla psát všechno dohromady a udělat sem tam odstaveček, aby se v tom čtenář neztratil O.o.
(nebo vždy, když začne mluvit někdo jiný, začít na novém řádku)
Jinak se ti to povedlo... ^______^
:-D
(Gaara z púšte , 30. 6. 2009 18:29)