Poleť
„Naruto, proč tu stojíš?“ Zeptal se Sasuke Naruta, který stál na hlavě 4th Hokage.
„Líbí se mi tu. Sem nahoru nikdy nedosáhnou starosti všedního života. Jednou skočím a poletím.“ Usmíval se zasněně blonďáček.
„Teď ne, ano? Teď máme misi.“ Uzumaki se tedy otočil a vydal se za týmem.
„No hurá.“ Nechala se slyšet Sakura a vyrazili.
Mise to byla jednoduchá, za tři dny byli zpět.
„Tak se mějte.“ Zamával jim Naruto a odskákal kamsi do neznáma.
…
„Kde je Naruto? Máme misi, spěchá to!“ Vrčela růžovlasá kunoichi. Sasuke pokrčil a vydal se Naruta hledat. Našel ho tam, kde čekal...na hlavách.
„Pojď, máme misi, spěchá to.“ Naruto se naposledy zadíval na nebe a vydal se za černovlasým mladíkem.
Zjistili, že mají jít na pomoc jedné vesnici, napadené nepřátelskými ninji. Bez prodlení vyrazili. Po dvou dnech se dostali ke zbořeništi.
Zapojili se do boje. Utržili spoustu zranění. Sasuke s Narutem stáli zády k sobě a tím se navzájem kryli, jenže nepřátel bylo mnohem víc, než se dozvěděli od Tsunade. Najednou se oba otočili za Sakuřiným výkřikem.
Ta klesla na kolena a v rukou sevřela rukojeť dýky, která ukončila její mladý život.
„Sakuro!!!“ Vykřikl blonďák a chtěl se za ní vrhnout. Zarazila ho Sasukeho ruka, která pevně sevřela jeho ruku.
„Naruto! Pořád bojujem, takhle tě akorát zabijí.“ Naruto se tedy opět se plnou vervou vrhl do boje. Hlavou se mu přitom honily všemožné myšlenky. Měl jsem ji chránit! Co Lee?! Co Tsunade?! Nemůžu umřít. Musím se stát Hokagem. Musím to Sasukemu říct. Kakasho-sensei... Jeho myšlenky byly přerušeny Kakashiho zaúpěním.
Poplašeně se otočil. I jejich sensei podlehl ostří nepřátel.
Sasuke se rozhlédl. Došlo mu, že jsou ve velmi špatné situaci a že to všechno byla asi past na zbavení se Naruta. Ostatní ninjové, najatí z jiných zemí, byli zabiti, nebo utekli. Takže tam zůstali jen Naruto a Sasuke. Oba byli velmi vyčerpaní a opravdu dost poranění.
Samozřejmě netrvalo dlouho a byli poraženi.
Oba se celkem vyděšeně schoulili do klubíčka a čekali na smrt. Vojáci je srazili k zemi a už se napřahovali k smrtícímu úderu, když je zarazil hrubý mužský hlas.
„Dost! Jinchuurikiho už máme.“ Pravděpodobně si mysleli, že jinchuuriki je Kakashi. „Nijak silnej nebyl.“ Z hlasu zněl úšklebek. „Nezabíjejte je. Jsou to ještě děcka. Nechte je jít domů...“ Jeho hlas se Sasukemu začal rozplývat a on ztratil vědomí.
Vzbudil se v nemocnici. Byl celý obvázaný, na vedlejším lůžku ležel Naruto. Vedle pípal nějaký přístroj. Zaznamenal jakousi rozmazanou postavu, která cosi rozčileně někomu vykládala. Ucítil píchnutí a opět se propadl do hlubin bezvědomí.
Když se znovu vzbudil, ležel v mechu v lese. Naruto už byl vzhůru a rozhlížel se. Sasuke pomalu a opatrně vstal. Okamžitě se ozvaly rány, které ještě ani náhodou nebyly zahojeny. Tlumeně zavrčel. Zdálo se, že lidé z vesnice vůbec nepracovali na zahojení, jen tržné rány zašili, aby nevykrváceli. Celou dobu je jen drželi pod narkózou, aby nic nevěděli.
Na mechu ležel jeho batoh a byl v něm vyryt znak Konohy, který ukazoval na východ. Museli je přenést někam daleko od vesnice.
Jelikož nebyli vyléčení, postupovali velmi pomalu. Velmi se sblížili. Po nocích se choulili k sobě, aby jim nebyla taková zima. Ani polibky na uklidnění nebo posílení vůle nebyl výjimkou.
Asi po dvou týdnech se dostali do Konohy. Tam prožili další nervový šok.
Jejich domov byl vypálen do základů. Naruto něco vyjekl a nedbaje na zranění se rozběhl ke hlavám. Sasuke se kulhavě rozběhl za ním. Našel ho brečícího na kusu skály, kterýjako jediný zbyl po původním monumentu.
„Jsou pryč, sou pryč...“ Opakoval nevěřícně.
„Naruto...“ Začal Sasuke opatrně.
„Jsou pryč...starosti sem dosáhly. Teď...teď už můžu letět.“ Usmál se. Stoupl si na okraj.
„Počkej!“ Vykřikl Uchiha. Naruto zesmutněl a otočil se na něj.
„Ty nechceš, abych letěl? Nechceš, abych byl šťastný?“ Zeptal se blonďáček.
„Chci.“ Přešel Sasuke k němu. Políbil ho. „Nech mě letět s tebou.“ Usmál se.
„Tak poleť.“
Objali se a skočili.
Komentáře
Přehled komentářů
mně prostě tyhle povídky vždycky rozbrečí
...
(Luca-chan, 15. 7. 2009 23:33)to je ,,hnusnýýýýý,,.....teda nemyslím to jako doopravdy.....(fňuk)....smutný povídky jsou ty nejhorší i nejlepší zárověň :-)
O_O
(Gaara z púšte, 30. 6. 2009 20:24)teda super poviedka...ale ten koniec ma doslovne dojal T_T
WOW!
(ajajaj, 7. 6. 2009 21:20)No téééda! Sebevražda! Ty mám ráda... XD Jednou taky poletím...
O__o
(Iruka sensei, 7. 6. 2009 20:20)
To bylo nádherný!!!!!!!!!!
Po tom půstu to bylo jako pohlazení!!!!!!!
;(
(kioko, 30. 8. 2011 21:02)