Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hokage a posel

1. 8. 2009

Hokage a posel
Již se blížím k branám Listové, k branám Konohy. Jak dlouho jsem toto místo neviděl? Jak moc jsem se za tu dobu změnil. Jak asi vypadá on?
Už tenkrát, když jsem ho poprvé spatřil na chuninských zkouškách se mi líbil. Ale tenkrát byl nerozvážným a uřvaným škvrnětem, jaký je asi teď? Přeci jen, teď je Hokagem a je starší, jak asi vypadá?

Již jsem u brány. Zadívám se na muže sedící ve vrátnici a pousměju se, tohle se rozhodně nezměnilo. Jako i tenkrát zde sedí Kotetsu s Izumem.
"Kdo jsi?" zeptá se mě Kotetsu.
"Copak nepoznáváš někoho, s kým si dřív tak rád hrával karty, když jsem se tu stavil?" zeptám se pobaveně.
Chvíli se na mě dívá zkoumavým pohledem, a pak se mu po tváři rozlije výraz poznání.
"Kankuro," řekne a pousměje se. "Jak bych tě jako asi měl poznat, když nemáš na hlavě tu svou kapucu a na obličeji ty fialové proužky?"
"Taky fakt," připustím.
"Za jakým účelem tě mám ohlásit u Hokageho?" zeptá se mě Izuma.
"Vyřiď mu, že pro něj mám nějaký důležitý svitek od Gaary," oznámím mu.
Během chvilky je pryč a já si na moment sednu naproti Kotetsuovi a dáme si partičku karet.

"Už tě očekává," objeví se znenadání Izuma, stejně tak jako zmizel.
"Někdy dáme další," otočím se ještě na Kotetsua, rozloučím se s nimi a vyrazím si klidným krokem ke Kage budově.
Zaklepu na dveře pracovny Hokageho a po hlubokém "dále" vstoupím.
Prozatím spatřím jen blonďatou zlatavou hlavu za hromadami papírů. Ty se po chvilce rozhrnou za pomoci jeho rukou a vykoukne na mě v celé své kráse, a když říkám kráse, tak to myslím vážně. Jeho vlasy jsou o něco delší, ale stejně tak zářivé jako slunce, jeho oči stále připomínají oblohu bez mráčku a mužské rysy podtrhují jeho mužnou dokonalost a vážnost.
"Kdo jste?" zeptá se, lokty se opře o stůl, zkříží ruce a podepře si jimi hlavu.
"Neříkej mi, že ty mě taky nepoznáváš," zasměju se.
"Ten hlas," zamyslí se nahlas. "Kankuro, opravdu ses změnil," pronese nakonec, vstane a podá mi ruku. Opětuji jeho stisk a v tu chvíli mnou projede menší elektrický proud.
"To ty taky," zazubím se na něj, stisk povolí a on si jde opět sednout.
"Tak, kde máš ten svitek, s kterým tě za mnou Gaara posílá?" pozdvihne tázavě obočí.
Kývnu a vytáhnu z malé brašničky, kterou mám uvázanou kolem pasu, svitek, o němž Naruto mluvil. Podám mu ho, rozbalí ho a chvíli do něj kouká.
"To bude na delší dobu," řekne nakonec a svitek opět složí. "Chvíli si tu budeš muset pobýt, než ho budeš moct odnést zpět," oznámí mi a já se svezu zničeně do křesla naproti němu.
"Asi tak dva týdny," zamyslí se nahlas a zavolá k sobě nějakého anbu. Něco mu pošeptá, pak mu podá svitek a on jen s kývnutím opět zmizí.
"Zřejmě nemáš kde bydlet," stočí svůj pohled opět mým směrem. Souhlasně přikývnu.
"No jelikož jste mě v minulých dobách hostili ve vašem domě, teď pohostím já tebe v tom svém," pousměje se a já se z toho cítím celý nesvůj. Musím se doopravdy držet, abych se tu na něj nevrhl.
"To nebude nutné, já, najdu si nějaký hotel a zůstanu tam, nechci obtěžovat," začnu rozpačitě máchat rukama.
"To ať tě ani nenapadne, jsi můj host," začne se smát.
"Chjo, ten zvonivý krásný smích," povzdychnu si v duchu.

Strávím skoro celý den v jeho kanceláři, dokud neodbije sedmá večer a on nevyřídí všechny papíry. Poté se vydáme večerními ulicemi Konohy na jídlo, a potom k němu domů.
"Kam to jdeš?" podivím se, když odchází na úplně opačnou stranu, než stál jeho dům, co si pamatuju.
"V tom mém kutlochu už nebydlím," pousměje se. "Teď bydlím jinde," vysvětlí mi.
Vydám se tady za ním a po chvilce dojdeme k celkem prostornému a krásnému domu.
"Tak tohle je teď moje sídlo," vyndá klíče a jeden strčí do zámku.
Vstoupíme dovnitř a mě poklesne čelist nad tou prostorností a nádherou.
"Velice útulný domeček," vzdychnu a rozhlížím se kolem dokola.
"Děkuji," mírně se usměje a vede mě nahoru po schodech.
Je tu tolik místností, že se bojím, že se snad ztratím.
"Tak, tohle to bude tvůj pokoj," rozevře dveře do světle žlutě vymalované místnosti, s obrovskou postelí s bílým povlečením a dřevěnou skříní.
"Snad ti to bude stačit, jestli ne, klidně ti přenechám svou ložnici," řekne, když vidí můj nepřítomný výraz.
"Ne, to nemusíš, tohle je perfektní," zamávám rukama.
"Dobrá, koupelna je hned tady naproti tvým dveřím. O tu se budeme muset podělit, protože jsem ještě nestihl dům dotáhnout k dokonalosti," oznámí mi.
"Musíš být unavený. Tak dobrou noc a hezky se vyspi," poplácá mě po rameni a zmizí.
Zajdu tedy do pokoje, vezmu z postele připravené kalhoty na spaní, ani nevím, kdy to stihl nachystat, a poté zalezu do koupelny. Po teplé sprše vylezu ven, otřu se a chci si natáhnout kalhoty, když v tom se dveře otevřou.
"Promiň, promiň, promiň," začne se mi Naruto omlouvat s rudými tvářemi.
"Je tak roztomilý," probleskne mi hlavou.
Rychle kalhoty donatáhnu, abych ho náhodou nepohoršoval a přátelsky se na něj usměju.
"Vždyť se nic nestalo," mávnu nad tím rukou a zmizím u sebe v pokoji.
S úsměvem na rtech, pak zalehnu do své postele a usnu.

Večer se probudím s potřebou dojít si na záchod. No jo, ale ten on v koupelně nemá a já se ho zapomněl zeptat. Chvíli si hraju s myšlenkou, že to prostě vydržím a zalezu zpátky do postele, ale to ihned zavrhnu, protože to začíná být akutní. Začnu otevírat různé dveře, až nakonec….
"Bingo," zašeptám a rychle vstoupím na to osvobozující místo.
"A kruci," zakleju, když si pro změnu nemůžu vybavit, za jakými dveřmi se nachází můj pokoj.
Rozhodně vím, že to není nikde na začátku této chodby, a tak zamířím až k asi pátým dveřím. Potichu do nich vejdu a málem se rozteču, když spatřím spícího Naruta v záři měsíčních paprsků, které pronikají oknem. Už, už chci odejít, když se mírně zavrtí a ze spánku zašeptá:
"Kankuro,…" zarazím se a ještě víc, když dodá "…máš sexy tělo, hned bych si dal říct."
Má čelist mi poklesne o pár centimetrů dolů. Rychle vypadnu z jeho pokoje co nejtišeji a zamířím do dveří, které jsou ob jedny od jeho pokoje. Svezu se podél nich, se stále vytřeštěným výrazem a začnu jásat. Když se uklidním ze svého mírného stavu šílenství, rychle zalezu zpátky do své postele a spokojeně opět usnu.

Další den s ním opět trávím v kanceláři a toužebně si ho stále dokola prohlížím. Pár hodin tomu nevěnuje pozornost, ale já se nemíním vzdát.
"Proč se na mě stále tak díváš?" nevydrží to už a vzhlédne od papíru, na nějž doteď něco psal.
"Nemůžu si zvyknout, vidět tě v Hokageho pozici. Musím uznat, že ten plášť ti doopravdy sekne," mrknu a na jeho tváři se objeví mírný ruměnec.
Po chvíli ticha jednoduše vstanu, dojdu ke dveřím, které zamknu a vydám se k jeho stolu.
"Co-co to děláš?" vykoktá zmateně.
"Kankuro, máš sexy tělo, hned bych si dal říct," opakuji s úšklebkem jeho slova ze včerejší noci a opřu se rukama o opěradla jeho pracovní židle.
"O-o čem to tady mluvíš?" zrudne ještě víc a tváří se velice rozpačitě.
"Slyšel jsem tě, jak mluvíš ze spaní," usměju se a víc se k němu nakloním.
Evidentně ztuhne a jeho tvář je rudá kompletně.
"Cítím to tak stejně," zašeptám, nakloním se k němu blíž a políbím ho.
"Já-já-já…" koktá a já ho utiším svým ukazováčkem, který mu přitisknu ke rtům.
"Nic nemusíš vysvětlovat," řeknu s touhou zastřeným hlasem a znovu přitisknu své rty na jeho.
Chvíli váhá, ale pak mě obejme kolem krku a do polibku se zapojí.
Naše jazyky se proplétají čím dál tím víc vášnivěji. Máchnutím ruky shodím pár stohů papírů na zem a vysadím ho na stůl. Stáhnu z něj jeho plášť a následně i tričko. Svými polibky se zaměřím na jeho krásnou šíji a posouvám se s nimi přes klíční kost až k hrudi. Má ústa zamíří nejdříve k jedné, a pak i k druhé bradavce. Odezvou sou mi slastné steny, které tak moc lahodí mým uším. Teď si to již mířím svým jazykem po bříšku a následně jím přejíždím kolem lemu jeho kalhot. Už nechci dál čekat, a tak je z něj shodím i s trenkami. Sedí tak na stole nahý a já si teď konečně můžu dopřávat pohled na jeho celé obnažené tělo. Mírně mu roztáhnu nohy, kleknu si na zem a vezmu jeho úd do úst. Slastně zavzdychá a jeho prsty se propletou s mými vlasy. Začne si udávat tempo a já ho s mírným úsměvem nechám. Dalších pár tahů mých úst a jazyka a se slastným výkřikem vyvrcholí. Svůdně si olíznu koutky, vstanu a taktéž se svléknu. Chvíli mě jen tak pozoruje, potom seskočí ze stolu, natiskne se na mě a začne mě líbat na krku, přitom mi přejíždí svými prsty po hrudi a sem tam se letmo dotkne mé bradavky. Nadzvednu ho, on si obtočí nohy kolem mého pasu a já nasměruji svůj úd k jeho otvoru. Pomalu do něj proniknu a z jeho úst se ozve tichý bolestný sten. Pevněji se chytne mých ramen a snaží se co nejvíc uvolnit. Zkusmo se proti mně pohne, a když se na jeho tváři rozlije blažený výraz, začne se nadzvedávat a dosedávat. Cítím, že to nebude trvat dlouho a vyvrcholím. Chci taktéž převzít alespoň trochu té iniciativi, a tak se z něj vysunu. Nesouhlasně zamručí, ale když ho opřu břichem o stůl, a opět do něj proniknu, znovu začne vzdychat. Jednou rukou ho držím kolem pasu a druhou pohybuji po jeho přirození. Naposledy přirazím a slastí vykřiknu. Ještě chvíli svou rukou pohybuji po celé délce jeho penisu, dokud nevyvrcholí i on. Pomalu z něj vystoupím, vezmu ho do náruče a posadím se s ním na jeho židli.
"To bylo dokonalé," vzdychne a s hlavou opřenou o mou hruď se vydýchává.
"Jo to bylo," řeknu s úsměvem a políbím ho do vlasů.

"Doufám, že se vrátíš brzy," objímá mě kolem krku, když nadešel čas, abych se i se svitkem vydal do Suny.
"Neboj, jen to doručím, oznámím Gaarovi, že se ze mě stává obyvatel Listové a hned jsem zpět," pohladím ho po tváři.
"Tak je to správně," kývne s tím svým rošťáckým úsměvem, naposledy se políbíme a já rychlostí blesku vyrážím na cestu, abych se mohl co nejdříve vrátit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Wáii!!

(Baka Kitsune, 7. 2. 2011 19:21)

Hodně neobvyklý pár, ale prostě nádhera! *__* Nemám slov, moc se to povedlo a ta Yaoi scéna mě totálně dorazila! Roztíkáám seeee ×3