Jdi na obsah Jdi na menu
 


povídka od terkic

12. 4. 2009

 

autorka: terkic

zdroj: narutoshounenai.blog.cz

Jak Ritsuka přišel o ouška

"Ritsuko!" Vykřikl vyděšeně.
Právě zažili další souboj a Ritsuka padal vyčerpáním a četnými zraněními na zem. Za ty tři roky, co se znali, prožili mnoho soubojů, ale žádný nebyl tak tvrdý a těžký, jako tento. Stihl ho zachytit, než dopadl na zem. Vzal ho do náruče a rychle ho odnesl k sobě domů. Položil ho na postel a stáhl z něj tričko, aby mohl ošetřit rány. Prohlížel si jeho obnaženou hruď a pocítil touhu laskat svými polibky tu odhalenou kůži. Celé ty tři dlouhé roky se spokojoval pouze s jeho polibky, vždyť Ritsukovi bylo jen dvanáct, když ho poznal a on nebyl žádný pedofil, ale teď?
Zatřepal hlavou, aby vyhnal nestoudné myšlenky, které se mu honily hlavou. Sice by byl šťastný, kdyby se mu Ritsuka oddal i svým tělem, ale musel počkat, až to bude chtít on sám. Roztřesenýma rukama ošetřil jeho tělo a přikryl ho dekou, položil se na postel vedle něj a pozoroval, jak klidně oddychuje.
Po chvíli někdo rozevřel dveře a dovnitř vstoupil Kio. Pustil na zem tašky a překvapeně se díval na Soubiho, jak leží vedle Ritsuky.
"Neříkej mi, že si toho kluka…" Vydal ze sebe zaraženě.
"Co si o mě myslíš?" Zeptal se nevraživě Soubi.
"To co vždycky, že trpíš lolita komplexem." Pokrčil rameny a dál na něj zíral.
"To neznamená, že jsem s ním spal." Odsekl.
"Já už bych se tomu snad ani nedivil."
"Jo to jsem viděl, když jsi přišel do dveří." Uchechtl se Soubi.
"Já jdu raději pryč." Podotkl uraženě a odešl.
Soubi objal pevně Ritsuku a po chvíli i on usnul.

Ritsuka zatřepotal asi kolem půlnoci svými očními víčky a odhalil svá fialová kukadla. Rozhlédl se po místnosti a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde vlastně je. Pootočil se a ze začátku se mírně lekl, když vedle sebe uviděl ležet spícího Soubiho. Odhrnul mu vlasy spadající mu do čela a pohladil ho jemně po tváři. Soubi otevřel své oči a díval se zpříma na Ritsuku.
"Jak se cítíš?" Zeptal se starostlivě.
"Celkem to jde." Nadechl se Ritsuka.
"Musím domů." Začal se zvedat, ale najednou jím projela vlna bolesti a on se sesul zpět na postel a držel se za naražené žebro.
"Dneska nikam nepůjdeš, jsi na to moc slabý." Donutil si ho opět lehnout.
"Ale má matka…" Namítl.
"Neboj se, volal jsem jí, dnes spíš u kamaráda." Usmál se.
"Díky Soubi." Pousmál se, zavrtal se mu do náručí a znovu usnul.
Soubi ho hladil ve vlasech a zadíval se na jeho ouška.
"Ani na to nemysli!" Přikázal si a zaháněl opět chlípné myšlenky, deroucí se na povrch.

Další den bylo Ritsukovi už lépe, i když stále cítil naražená žebra, vydal se do školy. Když tam dorazil, skočila mu kolem krku Yuiko. Ritsuka sykl bolestí, až se Yuiko polekala a pustila ho.

"Promiň, promiň." Omlouvala se hned.
"To je dobrý, nemohla jsi to vědět." Držel se za žebra.
"Co se ti stalo?" Zeptala se starostlivě.
"Nic, jen jsem nešikovně spadl." Řekl a vydal se s ní do školy.

Když odpoledne dorazil domů, slyšel opět křičet svou matku. Rychle a potichu se vydal do svého pokoje. Sundal si tričko a prohlížel se v zrcadle. Pravou stranu žeber měl mírně nafialovělou a kolem celého břicha měl obvaz.
"To jsem teda dopadl." Povzdechl si a lehl si na postel.
Vzal si do rukou mobil a viděl, že má jednu nepřečtenou zprávu. Rychle jí otevřel a pousmál se.
"Jako vždy starostlivý." Pomyslel si a hned začal odepisovat. Potom i s mobilem v ruce pomalu usínal.
Když šel opět další den ze školy, čekal na něj jako vždy Soubi. Vydali se spolu na procházku do parku a Soubi se pořád staral, jestli je v pořádku a Ritsuka mu stále dokola marně opakoval, že jo.
"Ritsuko?" Promluvil, když jen tak leželi v trávě.
"Hm?" Otočil na něj hlavu a díval se do jeho tváře.
"Co ke mně vlastně cítíš?" Zeptal se.
Ritsuka se zarazil.
"Co k němu cítím?" Zeptal se sám sebe udiveně v duchu.
"Proč se ptáš?" Zeptal se zaraženě.
"Jen mi odpověz na mou otázku." Díval se mu do očí.
Ritsuka ten pohled nevydržel a sklopil oči.
"Já ani sám nevím." Přiznal.
Soubi si povzdechl a vstal.
"P-počkej, kam jdeš?" Zeptal se.
"Musím domů, mám tam rozdělaný ještě jeden obraz." Odpověděl mírně.
"Ublížil jsem ti nějak?" Zeptal se zaraženě.
"Ne to ne." Pousmál se. "Ale už vážně musím jít." Rozloučil se s ním polibkem a vydal se svižným krokem k sobě domů.
Ritsuka přemýšlel nad jeho otázkou a nad svou odpovědí. Miluje ho, nebo ne? Měl Soubiho hrozně rád a moc rád s ním trávil čas, ale nevěděl, jestli se skutečně zamiloval, nebo ne. Odebral se také domů, v pokoji si lehl na postel a přemýšlel.

Uběhl už týden a Ritsuka se mu vyhýbal. Pracoval na jednom ze svých obrazů a v hlavě se mu opakovala věta "Já ani sám nevím." Překvapilo ho, jak moc ho to zabolelo, myslel si, že za ty tři roky si k němu už Ritsuka vybudoval silnější pouto, než jen přátelství.
Povzdychl si a pokračoval dál, když ho vyrušilo klepání. Sundal si zástěru a vydal se ke dveřím, když otevřel, nemohl tomu uvěřit.
"Ahoj Soubi, můžu dál?" Zeptal se Ritsuka.
"Ahoj, samozřejmě že můžeš." Odpověděl překvapeně a pustil ho dál.
"Co potřebuješ?" Pozdvihl zvědavě obočí.
"Chci ti něco říct, týká se to toho pondělního odpoledne." Díval se mu zpříma do očí a měl mírně červené tváře.
"Je tak roztomilý, když se červená." Pomyslel si Soubi.
"Víš Soubi, hodně jsem nad tím přemýšlel, a myslím, že tě taky miluju." Vydal ze sebe.
Soubi se na něj překvapeně díval a pousmál se.
"Myslíš to vážně?" Zeptal se.
Ritsuka kývnul a než se stačil vzpamatovat, spojil Soubi jejich rty. Ritsuka se pousmál a zapojil se do polibku.
"Za ty roky, je už pěkně vytrénovaný." Pomyslel si Soubi a v duchu se tomu pousmál.
Když se od sebe odtáhli, hleděli si dlouhou chvíli do očí. Ritsuka viděl v těch Soubiho záblesk touhy, malinko nejistě, pohladil Soubiho ukazováčkem po krku a pak dlaní po hrudi. Agatsuma na něj zůstal jen překvapeně hledět. Ten se pak k němu opět přitiskl svými rty.
Soubi ho vzal do náruče a přenesl ho ke své posteli, na kterou ho opatrně položil. Začal ho líbat na krku a rukou mu zajel pod tričko. Rtisuka se mírně zachvěl, ale pak ho opustil všechen strach, uvolnil se a nechal se unášet Soubiho polibky. Po chvilce z něj Agatsuma stáhl tričko a přesouval svůj jazyk pomalu z krku na jeho bradavky, lehce obkroužil jednu a pak i druhou svým jazykem. Ritsuka zavzdychal a zabořil ruce do jeho dlouhých světlých vlasů. Soubi se přesouval pomalu dolů a zarazil se u jeho kalhot. Pomalu mu je stáhl a zadíval se na jeho modré trenky. Podíval se na Ritsuku, který s důvěrou v očích a červenými tvářemi pokýval hlavou. Soubi z něj tedy stáhl i trenky a poprvé za ty roky uviděl Ritsuku v celé své kráse. Pousmál se a olízl si rty. Sklonil hlavu a vzal ho do úst.
"Soubi." Zavzdychal chlapec a opět zabořil prsty do jeho vlasů.
Agatsuma se pousmál, že konečně slyší vzdychat ho jeho jméno a začal pohybovat hlavou. Po mnoha dalších pohybech Ritsuka cítil jak tlak v jeho penisu, je stále větší a větší, dohánělo ho to k šílenství, Soubi naposledy pohnul hlavou a Ritsuka cítil příjemné uvolnění, vyvrcholil Soubimu do úst a zhluboka oddechoval. Soubi se pousmál a olízl si bílý pramínek, který mu stékal z úst, potom Ritsukovi mírně roztáhl nohy, naslinil si prst a pomalu do něj pronikl. Ritsuka vzdychl slastí, když Soubi začal prstem pohybovat a ještě víc, když přidal ještě další dva. Po nějaké době, je Soubi vyndal a Ritsku malinko opět znejistěl, když si Soubi začal sundávat kalhoty i se svými trenkami. Sklonil se k němu a do ucha mu zašeptal:
"Miluji tě." A políbil ho na něj.
Ritsuka se po těchto slovech opět uvolnil a cítil ve svém konečníku mírný tlak. Sykl bolestí, Soubi se k němu sklonil a políbil ho na rty. Chvíli setrval, a když se Ritsukova tvář uvolnila, začal přirážet. Pokojem se nesly slastné vzdychy obou milenců. Poslední příraz a poslední výkřik. Soubi se pomalu vysunul z Ritsuki a vyčerpaně si lehl vedle rychle oddechujícího chlapce.
"Vítej mezi dospělé." Pohladil ho po hlavě, ze které se ztratily kočičí uši.
Ritsuka se pousmál, přitulil se k němu a usnul. Soubi je oba přikryl a za nedlouho i on klidně oddechoval.

"Jsem dom…a" Zarazil se při pohledu na ty dva.
"já, já to říkal, ten tvůj lolita komplex tě dostal!" Vykřikl nahlas, až oba probudil, když je uviděl.
"Co tu tak řveš? My bychom chtěli spát." Zavrčel nevrle Soubi na Kia a opět zavřel oči.
"Radši vypadnu." Povzdychl si Kio a odešel pryč.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.................

(Akyra, 13. 4. 2009 14:14)

vau pěkné líbí se mi to

...

(tess, 12. 4. 2009 23:33)

opravdu krásná povídky. úžasný nápad. Shoubi je sice ooc. ale mě to nevadí, já taky píšu postavy ooc. akorát si myslim, že se to dalo klidně ještě víc rozvést. ale jinak povídka je opravdu krásná.