Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přílišná starost

27. 6. 2009

Přílišná starost
 
"Ale no tak Iruko, nechceš si to ještě rozmyslet? Vždyť je nám teprve patnáct." Škemral už dobrou půl hodinu Kakashi a snažil se přemluvit svého hnědovlasého milence.
"Promiň, ale na tohle jsem ti už svůj názor řekl a já své rozhodnutí nezměním." Stál si za svým Iruka.
Teprve před čtyřmi měsíci se dali dohromady, nedávno se spolu poprvé milovali a teď…
"Ale je nám teprve patnáct, nejsme schopní se postarat o malé dítě!" Byl zoufalý Kakashi.
…se chystali k adopci.
"Jednou se chci stát senseiem na akademii, musím být připravený, navíc je to syn tvého bývalého senseie, nechci, aby vyrůstal sám, oblíbil jsem si ho a uvidíš, i tobě určitě přiroste k srdci, až ho uvidíš. Nenechám ho tady v sirotčinci." Řekl smutným hlasem.
Bylo mu toho dítěte opravdu líto, nechtěl toho malého andělíčka nechat samotného, i když věděl, co je to malé stvořeníčko zač, a že mu to, co je v něm vzalo rodiče. Věděl, že to dítě za to nemůže, na to bylo moc nevinné a věděl, že to bude mít v životě těžké. Děti potřebují lásku a on mu jí chtěl dát, doufal, že to Kakashi bude brát stejně, že ho pochopí.
Od chvíle, co se Iruka zmínil o senseiovi, šedovlásek mlčel a přemýšlel nad tou osudovou věcí, co se chystal Iruka za každou cenu udělat.
Procházeli mezi postýlkami s malými dětmi, dokud se hnědovlásek u jedné nezastavil a nerozzářil se u obličej. Kakashiho to vytrhlo z jeho zamyšlení a zadíval se na malý uzlíček peřinek, ze kterého vykukovala blonďatá hlavička. Děťátko spalo, a dokonce i Hatakemu přišlo miminko neskonale roztomilé, avšak rozhodujícím faktorem proto, aby s tím souhlasil, bylo, když ten tvoreček otevřel oči a dal tak světu na obdiv svá velká modrá kukadla, která si získala i Kakashiho srdce.
"Tak co?" Ušklíbl se vítězně Iruka, když si všiml výrazu svého společníka.
"Měls pravdu." Řekl zasněně Kakashi s úsměvem, natáhl po tom andělíčkovi ruce a vzal ho do náruče.
Miminko se ještě s krátkým zívnutím protáhlo, a poté si ho zvědavě prohlíželo svými kukadly.
Po pár minutách miminko na chvíli opustili, zašli do kanceláře ředitelky sirotčince a řekli jí o svém přání. Hnědovlasá postarší ředitelka chvíli váhala, ale ti dva jí nakonec dokázali přesvědčit, a tak jim blonďatého chlapečka svěřila do péče.
"Jak se vůbec jmenuje?" Zeptal se Kakashi, který si vydupal nesení děťátka, které mu při odchodu ze sirotčince opět poklidně usnulo v náručí.
"Naruto." Pohladil miminko jemně ukazováčkem po tvářičce.
"Budeme se o tebe starat Naruto, a nikomu tě nedáme." Zašeptal a políbil ho přes masku na čelíčko.

O patnáct let později, bylo prakticky všechno stejné, jako ten den, co si ho odnášeli ze sirotčince. Avšak Naruto už nebyl miminkem a Kakashi a Iruka už nebyli patnáctiletými chlapci. Irukovi se splnil sen být senseiem na akademii a Kakashi prošel třináctiletou cestou jako anbu, a když vyšel jeho synek akademii, stal se jeho týmovým senseiem.
Ale teď do opravdové přítomnosti jejich života:

"Kde ten Naruto zase vězí? Aby se mu ještě tak něco stalo." Lamentoval Kakashi, nervózně chodil po místnosti a každých pět vteřin se díval na dveře, které se ne a ne otevřít.
"Klid lásko, určitě je někde s kamarády, nemáš se čeho bát, umí se o sebe dobře postarat." Řekl klidně Iruka a dál míchal polévku, kterou právě vařil.
"Tohle si s Narutem pěkně vyříkám, řekl jsem mu, aby byl do osmi doma, a už je půl desáté!" Lamentoval dál.
"Asi ty pozdní příchody pochytil od tebe." Pokrčil nezaujatě rameny Iruka.
"Cože?" Otočil se k němu Kakashi.
"Říkám jen to, co si myslím, ty také přeci chodíš věčně pozdě." Podotkl a šedovlásek zmlkl, ale ne na dlouho. "To ale neznamená, že on si bude chodit, kdy se mu zachce, stále tu platí nějaká ta pravidla, která by měl jako dítě dodržovat."
"Ale on už není dítě." Ohradil se na něj mírně Iruka.
"Je mu patnáct, to znamená, že ještě dítětem je." Pokýval rázně hlavou Kakashi.
Iruka si jen povzdychl, chtěl ještě něco namítnout, ale věděl, že by to nemělo cenu, proto si svou poznámku nechal pro sebe a dál se zabýval mícháním polévky, bez jakýchkoliv další řečí.
"No to je dost!" Vykřikl najednou Kakashi a běžel k blonďatému chlapci, který právě vešel do dveří.
"Víš, jaký jsme o tebe měli strach?" Vyjekl na vyjeveného blonďáčka.
"On měl strach." Utrousil Iruka a vypnul sporák.
"Já, gomenasai, byl jsem se Sasukem v Ichiraku a nějak jsme se zapomněli." Poškrábal se nervózně na hlavě a omluvně se na svého otce a senseie v jednom zadíval.
"No…" Nevěděl co na to říct, protože, když se Naruto na něj zadíval takhle, hned mu dokázal všechno odpustit, prostě vypadal tak nevinně, že by ho nikdy nikdo z ničeho nemohl nařknout, jeho vina to nebyla, ať udělal cokoliv. "…pro tentokrát ti to tedy odpouštím, ale příště dej alespoň vědět, že přijdeš později." Dořekl nakonec a mírně se na blonďáčka usmál.
Naruto mu s kývnutím úsměv opětoval, a pak se šel posadit ke stolu.
Iruka se nenápadně pousmál, takhle to s Kakashim bylo vždycky, prostě mu nemohl nic upřít. Hnědovlásek vzal do rukou hrnec s polévkou a jal se jí rozlévat do talířů. Když bylo vše na stole, pozoroval své dva miláčky, jak se s největší chutí a radostí hladově pouští do svého jídla.

"Tak tu hlavně nic nerozbij a nezlob." Říkal mu Kakashi, když se ho snažil Iruka už asi hodinu vytáhnout ven ze dveří.
Měli jít na rozlučkový večírek se svobodou pro Asumu, který si měl pozítří brát Kurenai, a už takhle šli pozdě. Kakashi se totiž pořád strachoval o Naruta, bylo to poprvé, co ho nechávali samotného přes noc. Zatímco blonďáček děkoval Jashinovi, že ho konečně nechávají samotného, Kakashimu se to vůbec nelíbilo.
"Papa zlatíčko." Řekl ještě rychle Iruka a zavřel za nimi bleskově dveře, na které se pak šedovlásek chtěl ještě jednou vrhnout, ale hnědovlásek si ho dobře podržel a odtáhl ho konečně pryč.
"Uf." Ulevilo se Narutovi a rozeběhl se co nejrychleji do svého pokoje, kde otevřel okno.
"Sasuke?" Zavolal do ticha noci, avšak nic se neozvalo. "Sasuke?" Zkusil to znovu, avšak stále nic.
"Chjo, už ho to čekání asi muselo omrzet dattebayo." Povzdechl si a okno znovu zavřel.
Když se otočil, vyjekl z toho, jak se lekl. Naproti němu stál Sasuke a jeho vyjeknutí utišil polibkem.
"Málem jsem z tebe měl infarkt." Vydechl blonďáček s úsměvem.
"Hlavně, že jen málem." Oddechl si Sasuke a znovu ho políbil. "Opravdu jsou pryč?" Zeptal se potom s povytaženým obočím a Naruto radostně pokýval hlavou.
"V tom případě…" Mlsně se olízl, vzal svého blonďatého týmového partnera do náruče a položil ho na jeho postel. Během pár vteřin se nacházeli už ve vášnivém objetí a polibku a stahovali ze sebe veškeré své oblečení. Chvíli k sobě ještě jen tak tiskli svá nahá těla, dokud je opět neovládla vášeň a Sasuke nezačal prozkoumávat tělo pod sebou svým nezbedným jazykem. Nejdříve laskal kůži na jeho krku, poté se po ní posouval dolů k bradavkám, které důkladně obkroužil a jemně skousl, a poté ho jen líně přesunul po bříšku a jeho cestu zakončil na nabíhajícím Narutově údu. Když se blonďáčkova penisu dotkl nejprve horký dech a vzápětí i vlhký jazyk, jeho majitel slastně zavzdychal. Sasuke ho vzal tedy do svých úst a jal se jimi pohybovat po celé jeho délce. Blonďáček propletl prsty s havraními vlasy a začal si udávat tempo. Po velkém návalu slasti a touhy, došel Naruto s hlasitým výkřikem svého vrcholu. Ještě se chvíli vydýchával z toho pocitu svobody, který teď pociťoval. Když byl dostatečně klidný, Sasuke mu roztáhl nohy a pomalu do něj začal pronikat. Blonďáček začal znovu slastně vzdychat a k němu se přidal i černovlásek, který teď taktéž pociťoval spalující touhu a slast.

"Doopravdy jsi ten dárek zapomněl náhodou, nebo schválně?" Rýpnul si Iruka do svého milence, když otevírali dveře do jejich bytu.
"Náhodou." Řekl popravdě Kakashi a došel do předsíně, kde se nacházel na botníku dárek.
Zvedl ho a chystal se k odchodu, když uslyšel z Narutova pokoje sténání.
"Děje se něco?" Přistoupil k němu Iruka a zezadu ho objal, Kakashi se mu však bez jediného slova vytrhl a rozrazil dveře do Narutova pokoje dokořán.
"Co se to tu…" Vykřikl a nevěřícně se díval směrem k blonďáčkově posteli.
Sasuke z něj co nejrychleji slezl a stejně tak vyjeveně jako Naruto se díval na svého senseie, stojícího ve dveřích.
"Eh Kakashi, co, co tu děláš?" Vykoktal ze sebe rozpačitě blonďáček.
"Zapomněl jsem tu dárek." Odsekl jen a stále se s nechutí díval na mladého Uchihu v posteli svého syna. "Oblékni se a vypadni." Zavrčel na něj. "Na tebe Naruto počkám dole." Dodal a zabouchl za sebou dveře.
"Tohle nedopadne dobře." Povzdychl si Sasuke a blonďáček jen souhlasně pokýval hlavou, takhle rozzuřeného Kakashiho ještě neviděl.
"Nemám tam jít s tebou?" Zeptal se starostlivě Sasuke, který si stoupl k oknu.
"Ne, to by bylo ještě horší." Zavrtěl hlavou Naruto. "Já to zvládnu." Mírně se pousmál a s rychlým polibkem se s ním rozloučil.

Blonďáček přišel po deseti minutách do kuchyně, kde u stolu seděl nasupený Kakashi a přívětivě se tvářící Iruka.
"Co to mělo znamenat?" Otočil se na něj zamračený Kakashi.
"To cos viděl." Odvětil jen Naruto a Hatake ztuhl.
"On tě znásilnil, že jo?!" Vyjekl a blonďáček na něj jen nechápavě vykulil oči. "Já toho syčáka zabiju!" Křičel.
"Tak to není." Hájil pravdu Naruto. "Bylo to dobrovolné."
"Ale to…"
"A nebylo to poprvé." Prozradil Uzumaki.
"Cože?!" Vyjekl nevěřícně ještě hlasitěji Kakashi. "To je určitě lež!"
"Ne, pravda. Chodím se Sasukem už půl roku."
"Ale nic si mi neřekl." Poklesla mu po tomto zjištění čelist.
"Protože jsem věděl, že budeš reagovat takhle."
"Máš domácí vězení a s Uchihou se už nikdy neuvidíš." Řekl najednou rázně.
"A to jako proč?" Zeptal se nevěřícně Naruto.
"Protože si to nepřeju, jsi na takovéhle věci ještě moc mladý, jsi ještě dítě."
"Je mi patnáct! Nejsem už dítě! To ve mně vidíš jenom ty!" Zakřičel.
"Už jsem řekl."
"Nenávidím tě, ničíš mi život!" S těmito slovy a slzami v očích utekl do svého pokoje a neopomněl prásknout silně dveřmi.
Kakashi si sednul zničeně na židli.
"Moc se o něj bojíš." Promluvil konečně Iruka, posadil se naproti němu a chytil ho za ruce. "On už není malý kluk."
"Ty sis nevšiml, co udělal? Vždyť on se s ním vyspal!" Zadíval se mu zpříma do očí.
"No a?" Řekl jen Iruka a Kakashi ho obdaroval nechápavým pohledem. "Pokud si dobře vzpomínám, my spolu taky spali už v patnácti, navíc v tom věku jsme si ho vzali i k sobě." Uchychtl se.
Na tohle neměl Kakashi co říct, Iruka měl pravdu.
"Víš, já chápu, že se o něj bojíš, ale on už doopravdy není to miminko, co potřebovalo péči a ochranu, on není to miminko, o které ses musel starat. Navíc on už nepotřebuje jenom naši lásku, potřebuje někoho, koho by mohl milovat tolik, jako já tebe, a tím někým je prostě Sasuke. Já vím, že je těžké se s tím smířit, ale pro jeho štěstí to musíš udělat, nebo chceš, aby tě nenáviděl za to, že ho od něj odtrhneš? S takovýmhle přístupem k němu, brzo uteče a nebude na tebe brát ohled, i když tě má rád, tohle by ti prostě nedokázal odpustit, věř mi, kdyby se jednalo o mě, zachoval bych se tak." Dokončil svůj proslov Iruka a zvedl se k odchodu, Kakashi si ho však stáhl k sobě na klín a políbil ho.
"Máš pravdu." Povzdychl si. "Dojdu se mu omluvit." Dodal a ve vteřině zmizel za dveřmi Narutova pokoje.

"Tak co podnikneme dneska?" Zeptal se svých společníků Iruka.
"Půjdeme na rámen." Řekl rozhodně a s nadšením Naruto.
"Ty se nikdy nezměníš viď? Jak to vůbec můžeš pořád jíst?" Usmál se pobaveně Kakashi a Naruto jen pokrčil rameny.
"Ty jdeš doufám s námi, jsi srdečně vítán." Usmál se šedovlásek na chlapce, držícího Naruta za ruku.
"Takové pozvání se nedá odmítnout." Pousmál se mírně Sasuke a vydali se směrem k Ichiraku.
"Miluji tě." Zašeptal ještě Narutovi do ucha, když se Kakashi s Irukou od nich zase odvrátili a políbil ho na tvář.
"Já tebe taky." Oplatil mu jeho slova s úsměvem a propojil jejich rty.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

1 2 3

(blanka, 13. 10. 2010 20:15)

je to krásny to se musí uznat
tak pa

...

(Ebika, 2. 7. 2009 13:24)

Je možné, že jsem to už někde četla???
Nwm no:-)
Super povídka doopravdy se povedla;)

Hm..hm..

(Lenalee Uchiha, 28. 6. 2009 15:11)

Jo, tu už jsem četla. Jo a přečti si upozornění na my stránce! Důležité pro tvou buzeraci! xD

 

Portrét